ZPRÁVY Z DOMOVA

Družba na Družbě



V polovině měsíce září dostalo naše zařízení výjimečnou nabídku. Jejím obsahem byl pobyt pro 13 klientů a dva doprovody v horském penzionu Družba a to zadarmo. Tento penzion se nachází asi 4 kilometry od Rokytnice nad Jizerou ve velkém kopci. A věřte, že ten kopec byl opravdu veliký, však jsme ho šli pěšky.

V pondělí 5. října vyrazil v ranních hodinách žlutý autobus směr hory. Na místo jsme dorazili krátce před obědem, po rychlém vybalení jsme si pochutnali na výborném karbanátku s kaší. Poté nás náš řidič svezl autobusem dolů do Rokytnice, kde jsme si prohlédli tamější náměstí a obchody a utratili něco málo peněz za jídlo a dárky pro své blízké. A potom ten ošklivý kopec nahoru. Jedna parta šla zkratkou, ta na to vyzrála, ovšem pár koupěchtivých jedinců se zdrželo a vyšlapalo trasu po silnici.

V penzionu jsme před večeří stihli prošmejdit všechny prostory včetně posilovny, kulečníku, společenské místnosti a pokojů, kde jsme pobývali. Večeře byla taktéž výborná a už nás čekal zasloužený spánek.
Druhý den jsme se vzbudili do pošmourného a především uplakaného rána. Déšť přetrvával do odpoledních hodin. Proto přišel na řadu plán Bé. Po celém penzionu jsme poschovali dílky skládačky a kluci rozdělení do družstev stavěli puzzle a posléze plnili zadaný úkol. Ten zněl: sejít se v tělocvičně (posilovně) a vyzkoušet mučící nástroje. Legrace tedy byla, kdo má přece vědět na co všechno se ty přístroje používají?

Po námaze přišel k chuti oběd a to kluky oblíbené bramborové knedlíky s uzeným. Počasí se naštěstí trochu umoudřilo, tak jsme se vydali na krátkou procházku. Po několika kilometrech jsme se ocitli u obce zvané Bratrouchov. Podivili jsme se tomuto názvu a stejnou cestou se vraceli zpět, abychom snad v těch horách nezabloudili. Všude kolem smrkové lesy, zlákaly nás k návštěvě. Do penzionu jsme se vraceli s čepicí plnou hub. (Mimochodem, následující den byl k obědu bramboračka z našich hub). A večer? Ten jsme zasvětili kartám a jiným hazardním hrám.

Středeční ráno opět pošmourné, naštěstí ne tolik uplakané. Ke snídani nás čekal, stejně jako předešlý den, švédský stůl. Nejvíce klukům chutnaly ovesné vločky s ovocem. Poté se část naší výpravy vydala do muzea dřevosochání, bohužel bylo muzeum zavřené, ovšem mnoho děl bylo vystaveno i venku, takže procházka ani tak nevyšla nazmar. Ve dvě hodiny se větší část naší skupiny vydala na největší výšlap našeho turistického pobytu a to dobít chaty na úpatí Lysé hory s názvem Dvoračky. Druhá, menší skupinka se vydala na houby a ani tentokrát nepřišla s prázdnou (výborná kulajda).
Večer opět výborná večeře – hranolky a steak a večerní lenošení.

Poslední den nám sluníčko krásně svítilo na cestu když jsme vyrazili…kam asi? No zase na houby. Úlovek jsme si rozdělili, v klidu poobědvali a už jsme vyhlíželi pověstný žlutý autobus.
Snad všichni si domů odváží nevšední zážitky a my jen můžeme poděkovat panu Svobodovi, že nám umožnil prožít několik příjemných dnů mimo realitu a mimo civilizaci za tak úžasných podmínek.

fotečky zde